27.09.2007
Kultury kus
Aneb vyňato z podvědomí, tenhle textík si notím již několik dní. Kdo pozná autora oné pjosenky, má u mě premii... HLAVA MODERNISTOVA
Ve sklepení temném v Jilské ulici
nachází se lokál historisující.
Každý kámen nasáklý jest různým kuřivem,
po půlnoci divné věci tropí každý den.
Mají něco společného, to je třeba říct,
masírují koně svého, strašný apetit.
Poloslepý kuchař už tam vaří tři sta let.
Nikdo neví, že to dneska bude naposled.
Zrak mu totiž neslouží tak, jako za mlada.
Zlatá hřivna jeví se jak hoven hromada.
Jeho zorný úhel jednu výhodu tu má,
že si kromě truhel ničeho nevšímá.
Dneska zrovna není příliš geniální,
zapomněl si svoje brýle bifokální.
A tak místo tuřínu nám do polévky dal
amoébní chuchvalec, co na prkénku sťal.
Maso kosti lebeční když varem opouští,
psychotropní páry žhavý kastról vypouští.
Šedá kůra mozková, co mívá strukturku,
připomíná doslova dětskou prdelku.
Bez názvu kombinovaná technika.
Z Marsu autor přiletěl a nikomu nic neříká.
Jeho hlava uříznutá v polévce se stkví,
chvíli hnědá, chvíli žlutá, hypermoderní.
Do talíře lžíci vložil první holata,
ze hromady hoven máme hřivnu ze zlata.
Transkosmické kataklysma, hrůzy brutální,
k ničemu by nebyly brýle bifokální.
Dokud síla, hleďme díla by památka po nás zbyla
Sláva, dali mi v práci nového komputeru, to se to bude pracovati. Volejte sláva a tři dny se radujte, dostal jsem v arbeitu nový počítací stroj a to prosím pěkně se vším všudy. Čiže i s kočkou, klávesnicí, monitorem a tak. Konečně jsem se zbavil zasviněného diluviálního monstra, na kterém zřejmě ještě Oskar Schindler klepal svůj proslulý seznam a obdržel jsem novotou vonící mašinu, která, zdá se, vykonává mnou zadabné úkoly okamrkem a nereaguje několika minutami vrnění, nicnedělání a ztemnění obrazovky. Tož to je, jak jistě uznáte, důvod k oslavě a rovněž tomuto skrovnému ublognutí.
12.09.2007
Lost in the Lidlmarket
Dokázal jsem to, zašel jsem včera do chrámu lidového konzumu Lidl! Jako věrný čtenář páně Sarbatruova blogísku umínil jsem si před časem, že bych měl stejně jako on prokázat špetku občanské uvědomělosti a zajít se podívat do mýty opředeného velkoobchodu, který má tolik věcí, které si chcete koupit. A anžto mi včera odpůldne vyšlo pár chvil a Lidl byl na dosah ruky, chutě jsem vkročil. Marně jsem, zblbnut reklamou, u vchodu vyhlížel tu umělohmotně se tvářící srečinku z TV šotu, zaměstnanci Lidlu vyhlíželi o poznání zanedbaněji a divočeji. Leč pokračoval jsem dál v prohlídce nabízených exponátů, napodobenin slovutných značek, řádně zamřele vyhlížejících uzenin a hydinových hamburgerů, jejichž konsumace si žádá celého občana. Nakupující se povětšinou a jaksi očekávně rekrutovalo spíše ze starších ročníků, namnoze pravidelných konsumentek a konsumentů televizních seriálů. Dámy s chatrnými brýlemi vláčely své životem a pravidelným popíjením levných destilátů uondané protějšky za lokty, mávaly jim před obličejem konservou s evidentně velmi nevábným obsahem a nadšeně povykovaly, jak tu ten Trenčanský párek s fazuľou stojí o několik korun méně než u konkurence. Abych si dostatečně užil lid(l)ovou atrakci se vším všudy, rozhodl jsem se, že sobě pořídím tovar. Zvolil jsem kokosovou fidorku, kterou rád a domnívám se, že na tomto výrobku nic nezkazí ani zde. Stoupl jsem si k pokladně s nejošuntělejší madame u létajícího šuplete a čekal, kdy dojde k incidentu. Dočkal jsem se. Výstředně se chovající důchodce, veterán z bitvy u Zborova, řekl bych, zhrdl obecně platnými regulemi a odmítl oddělit na posuvném pásu svůj kup od ostatních umělohmotnou zarážkou k tomuto účelu určenou. Pokladní lejdy zacvakala chatrným chrupem a počala důchodce anarchistu plísnit. Stařík se zatvrdil a počastoval vládkyni svatyně odseknutím, že nákup oddělil. Neoddělil, opáčila hlasem příjemným jako zvuk narezlého hřebíku sjíždějícího po skle pokladní. Neoddělil a neoddělil, trvala osoba na svém. Penzista rezignoval. Neoddělil, omlouvám se, zachrchlal a tvářil se o chlup nasupeněji, takže připomínal onoho bájného sveřepého šakala, vyjícího zavile na bílý měsíc. Osoba pověřená výběrem peněz vítězoslavně zaržála a vrhla se zkasírovat mě za Fidorku. Naštěstí jsem pečlivě oddělil, takže mě ani příliš nepoprskala a propustila ven mezi běžný lid. Pojedl jsem cukrovinku a přemýšlel, zda si nemám obal schovat co bizarní suvenýr. Neboť bude trvat hodně dlouho, než si opět dopřeji povyražení podobného druhu.
|
