19.11.2009
Zabuším na bránu pohotovosti Tak jsme si zase jednou vyrazili na Luka. Odfrknout si, spočinout na Vysočině, podebatovat s místním lidem a večer ochutnat pivo.Realita byla ale, jak už to bývá, poněkud jiná. Příjezd probíhal ještě relativně v pořádku, zábavní podnik ČD se činil, soupravy jely víceméně na čas, odpovědné osoby s kleštičkami střízlivé, kompetentní, bez viditelných psychických deformací. Tóčo ovšem nastalo při sobotě, Mikeš ulehl a probudil se, jak sám později shrnul, "bečel a popálenej", což znamená s brekem a rozpálenej. Teploměr atakoval hranici, na níž končí špás a začíná panika. A ježto jsme jako na příšeru zapomněli lektvarů srážících zvýšenou temperaturu a na pijavice se nám jaksi nechtělo, bylo třeba povolat taxametru a odjet do okresního města navštívit apothéku. Zakoupil jsem pililulek, podali jsme a zdálo se, že teplota se umoudřila a rtuť klesá. Jenže večer se zdravotní stav potomkův začal opět zhoršovat, chřadl vůčihledně, takže co teď? Pohotovost. Jenže jak se tam dopravit, když bratr, jinak velmi rychlá spojka, nemá momentálně automobilu? Vypůjčil si naštěstí jiný stroj i se sedačkou a vyrazili jsme. Na pohotovosti frau doktor seznala, že se jedná o ucho a poslala nás na ORL. Po chvíli se zjevil vědecký pracovník, provedl zákrok a předepsal antibiotika. Jenže apotéky už v městci mezitím zavřely, takže bylo nutno při nedělním dopoledni otůrovat bratrův motocykl a znovu vyjet do Iglau. V jedné neměli, v druhé ano, tož už v poledne jsme aplikovali. A přemýšleli, jak se dostaneme po víkendě do metropole, neboť vláčet ratolest schnellzugem se nám vážně nechtělo.
Dopadlo to ještě dobře, vypomohl ochotný strýc, i sedačky jsme si vypůjčili, díky ještě jednou M + M, ale aby těch rozličných přírodních katastrof nebylo málo, ještě se nám podařilo rozbít sklénku, poškodit dálkové ovládání od televisoru, ucpat toaletu – už jste někdy hned po ránu lovili rozličné věci z mísy rukou, obalenou v igelitové tašce? Lze se divit důchodcům, že si po našem odjezdu oddechli tak, až se vzrostlí velikánové ve hvozdech klaněli až k zemi? Já se teda nedivím.